Povídání u kávičky na úseku A2

Datum publikování: 13.03.2024

     Každý týden se scházím s našimi klienty na úsekové jídelně a máme společné povídání na různá témata. Už jsme přivítali přes písničky Karla Gotta, Hanku Zagorovou i Waldu Matušku. Povídali jsme si o profesích našich klientů i o receptech a kuchařkách. Vždy se jídelna zaplní do posledního místečka. Klienti si předem připraví malé pohoštění ve formě jednohubek. Naše kolegyňky v kuchyni uvaří lahodnou kávičku a vše může začít.

     Ráda bych se dnes s Vámi podělila o nedávné „Valentýnské povídání“. Tento svátek klienti dříve neslavili, protože k nám přišel až v posledních několika letech. Jídelna byla plná srdíček a výzdoby s nádechem lásky. Všichni jsme se společně domluvili a oblékli jsme si něco červeného.

     Začala jsem slovy, kdy vlastně cítíme první pocit lásky? Bylo to zrození a láska maminky ke svému dítěti. V tu chvíli se našim milým klientkám zaleskly oči a hromadně řekly …a joooo to máte pravdu. Pokračovali jsme dál přes dětské lásky, školní lásky, životní lásky, nenaplněné lásky, rodičovskou lásku, lásku ke zvířatům, lásku k jídlu i ke knihám… ani jsme na začátku netušili kolik druhů lásky v našich životech potkáme. Klienti se smáli, plakali a s nadšením vyprávěli své nádherné příběhy. Na konci našeho povídání pan Jirka od nás z oddělení každé ženě podal ruku popřál k Valentýnovi a předal tulipán. Nezapomněli jsme ani na naše ležící klientky, které se neúčastnily našeho povídání. Přestože je to už 14 dní dodnes mají některé klienty svůj valentýnský tulipán stále na pokoji a hlásí mi „Martinko podívejte se, stále mi ještě drží.. asi byl skutečně věnovaný z lásky“.